CZ_SVĚTELNÁ BARIERA 20200817
Šíři-li se světlo v nějakém uzavřeném prostoru s konstantním poloměrem zakřivení R po kruhovém oblouku, musí se vzdálenost od pozorovatele z = R·φ zvětšovat s velikostí tohoto oblouku měřenou středovým úhlem φ. Aby si takový prostor udržel svoji vlastnost konstantního zakřivení, může se jenom rozšiřovat tedy rozpínat ve všech místech rovnoměrně a stejně nějakou rychlostí dR/dt = ΔV0 >0. Pro takové rozpínání prostoru ve všech místech stejné jsem navrhl název EXTÁZE. Pozorovaná rychlost vzdalování objektů ΔV ovšem bude automaticky narůstat se vzdáleností od pozorovatele ΔV= ΔV0·φ.
Takové pozorování je jenom možné dělat až do vzdálenosti od pozorovatele, pro kterou platí hranice ΔV= c, ve kterém c označuje rychlost šíření světla prostorem. Já jsem takovou hranici nazval SVĚTELNÁ BARIERA podle vzoru „zvukové bariery“, která se osvědčila třeba v letectví. Ve fyzice tomu názvu asi nejlépe odpovídá tak zvaný kosmologický horizont https://en.wikipedia.org/wiki/Cosmological_horizon.
Znamená to, že pozorování za touto barierou již není možné. Vysílané světlo z objektů by se k nám šířilo rychlostí c z objektů, které by se od nás v našem pozorování vzdalovaly rychleji než c.