CZ_VELIKOSTÍ VESMÍRU 20210204
Uvažujeme-li pozorovanou vzdálenost z od nás podle modelu zakřiveného prostoru s konstantním poloměrem křivosti R jako měřenou po oblouku z = R·φ, kde φ je středový úhel tohoto oblouku, potom pro uzavřenou kružnici nemůžeme uvažovat žádný pozorovaný element jako vzdálenější než polovina kružnice pro φ=π. A my si nazveme takovou vzdálenost jako VELIKOST VESMÍRU a označíme ji jako Rv = R·π. Protože jakýkoli pozorovaný objekt pro φ>π by byl již vlastně pozorován v opačném směru pro φ<π. Takový objekt nemůžeme ale započítávat do Vesmíru dvakrát, protože ve Vesmíru ani nemůže být dvakrát.
My jsme si ale také nazvali rozpínání zakřiveného prostoru s konstantním poloměrem křivosti R, kteréžto rozpínání je ve všech místech stejné, jako EXTÁZE prostoru. Považujeme-li toto rozšiřování jako konstantní rychlostí dR/dt = ΔV0 >0, potom se nám nejen pozorovaná vzdálenost z = R·φ ale i pozorovaná rychlost vzdalování ΔV = ΔV0·φ musí jevit jako lineárně narůstající se středovým úhlem φ měřeným od nás. A my jsme limit takového narůstání pozorované rychlosti, kdy ΔV=c a kde c je rychlost světla, nazvali jako SVĚTELNÁ BARIERA Vesmíru SBv, za kterou již dále nemůžeme Vesmír pozorovat.
A k této SVĚTELNÉ BARIEŘE jsme ještě přiřadili časový pojem VĚK VESMÍRU Vv předpokladem, že se k nám po celé dráze šířilo světlo konstantní rychlostí c. Je to tedy takový časový interval, během kterého se Vesmír rozšiřoval EXTAZÍ, až do velikosti, kterou odliším názvem Pozorovatelná VELIKOST VESMÍRU RPv= ΔV0•Vv.